Jak poznat rozdíl mezi českým křišťálem a jeho imitacemi
Přidáno 22. 4. 2021 14:11:05
Český křišťál má ve světě velmi dobré jméno. Daní za tento úspěch a popularitu je vznik napodobenin, které se za křišťál vydávají. Imitace se svými vlastnostmi zdaleka nepřibližují originálnímu křišťálu a jejich uživatelé zůstávají často zklamáni. Pojďme se podívat, jakým způsobem lze jednoduše identifikovat rozdíl mezi originálním českým křišťálem a jeho imitacemi.
Kvalita má svoji hodnotu
Prodejce vás nalákal na podezřele nízkou cenou křišťálového výrobku? V takové chvíli je potřeba zbystřit. Může se jednat o napodobeninu. Pro český křišťál je typická vysoká kvalita materiálu a preciznost jeho zpracování. Při výrobě jsou využívány složité postupy a nejmodernější technologie. Například při broušení. Zmíněné aspekty se logicky odráží i v ceně křišťálových výrobků.
Podezřele nízká cena může být jedním z varovných signálů upozorňujících na imitaci. Pokud jste našli prodejce, jehož ceny jsou u obdobných produktů o třetinu či dokonce polovinu levnější než u konkurence, tak zde s velkou pravděpodobností není něco v pořádku.
Napoví vám typický lesk nebo hmotnost
Pro rozpoznávání českého křišťálu od jeho imitací existují základní vodítka. Pro křišťál je typický vysoký lesk a třpyt. Unikátní lom světla který u křišťálových lustrů násobí sílu světla z žárovek. Běžné sklo nebo akrylátové plasty – tedy materiály nejčastěji používané při imitacích – tyto vlastnosti a charakteristický lom světla nemají.
Za zvýšeným leskem a lomem světla stojí přítomnost oxidu olovnatého. Právě díky němu křišťálové sklo láme světlo tak, že v něm vidíte duhové barvy, a odráží celé světelné spektrum. Oxid olova přidává sklu na hmotnosti – napodobeniny křišťálu mohou být až o polovinu lehčí než originál.
Napodobenina bude mít nižší životnost. Rychle degradují zejména imitace využívající plasty které šednou. Své o tom už jistě ví majitelé lustrů z akrylátových plastů. Napodobeniny křišťálu často vznikají v Číně, případně v dalších zemích s ještě nižšími výrobními náklady.
Právní předpisy zohledňují podíl oxidu olovnatého
Rozdílů mezi křišťálem a napodobeninami se dotýkají také právní předpisy. Ty se v rámci jednotlivých zemí liší. Pravidla Evropské unie hovoří o tom, že skleněný výrobek musí mít obsah oxidu olovnatého větší než 10 %, aby toto zboží mohlo být označeno jako „křišťál". Je-li tento podíl vyšší než 30 %, jedná se o „vysoce olovnatý křišťál". Ve Spojených státech amerických však stačí pouze 1 % oxidu olovnatého, aby mohlo být sklo kvalifikováno jako křišťál. Obecně se používá termín „olovnatý křišťál" u skleněných výrobků s více než 24 %
